Většina developerských webů vzniká na 27palcovém monitoru v ateliéru, kde sedí čtyři lidé a kývají na to, jak je ta hero sekce vyladěná.

Kupující ten stejný web otevře poprvé v 7:55 v tramvaji mezi Hradčanskou a Dejvickou. Telefon v jedné ruce, káva ve druhé, pět minut do další schůzky.

To jsou dvě úplně jiné situace. A většinu webů pro malé developerské projekty je optimalizovaná jen na jednu z nich.

Kde se rozhoduje o poptávce

Statistiky z Google Analytics na libovolném developerském projektu vypadají podobně. Sedmdesát až osmdesát procent návštěv přichází z mobilu.

U projektů cílených na mladší kupující je to klidně i víc. Přesto se prezentace webu developerského projektu řeší vždy na notebooku nebo na televizi v zasedací místnosti.

Klient vše schválí. Web jde do produkce. A teprve když je hotový, někdo si ho zkusí otevřít v telefonu a zjistí, že načtení hero animace trvá osm vteřin, mapa lokality nejde posouvat prstem a formulář má šest povinných polí včetně rozbalovacího menu o několika úrovních.

To není detail. To je místo, kde se rozhoduje, jestli ten člověk pošle poptávku, nebo zavře záložku.

Druhý pokus už nemusí přijít.

Příliš komplikovaný formulář škodí

Kupující bytu v hodnotě deseti milionů korun se v první fázi nechová jinak než kupující čehokoliv jiného. Když narazí na třecí plochu, snižuje to šanci na konverzi.

Pokud formulář vyžaduje šest údajů, z nichž tři opravdu nejsou potřeba pro první kontakt, ztrácíte poptávky. Ne procenta. Konkrétní lidi, konkrétní byty, konkrétní marže.

Když má projekt přivést dvacet kupujících a vy nevíte, kolik leadů vám zbytečně utíká kvůli komplikovanému formuláři, máte problém.

Test, který by měl předcházet schválení

Než web pustíte do světa, zkuste tohle. Vezměte telefon, jděte ven, otevřete web mimo Wi-Fi a pokuste se odeslat poptávku.

Jednou rukou. Bez zoomování. Bez přepínání aplikací. Jestli to trvá víc než šedesát vteřin, máte pořád co zlepšovat.

Pak ho dejte třem lidem, kteří projekt nikdy neviděli, a poproste je o totéž. Sledujte, kde palcem klepou vedle, kde se ztratí v menu, kde to vzdají.

To je skutečný test webu developerského projektu. Ne vyšperkovaná hero sekce v zasedací místnosti na Full-HD televizi.

V oboru se ujalo nepsané pravidlo, že web má vypadat jako výstavní katalog. Hero fotka přes celou obrazovku, animace při scrollu, mapa s vlastním designem. Na velkém monitoru to funguje.

V tramvaji to znamená, že se uživatel deset vteřin dívá na načítání a pak zjistí, že tlačítko „kontaktujte nás“ je schováno v hamburger menu.

Co by formulář měl umět

Tři pole. Jméno, telefon, e-mail. Volitelně dispozice, o kterou má zájem. Všechno ostatní si zjistíte při prvním telefonátu, který stejně proběhne do dvaceti čtyř hodin.

Šest povinných polí na úvodní formulář je výmluva na to, že obchodní oddělení nechce volat lidem, kteří „nejsou kvalifikovaní“.

Jenomže kvalifikaci si uděláte za tři minuty po telefonu, ne za tři minuty, které kupující stráví vyplňováním formuláře v tramvaji.

A ještě jedna věc. Formulář musí jít vyplnit palcem jedné ruky. Ne dvěma. Pole musí být dost velká, klávesnice se musí otevřít správného typu (číselná pro telefon, e-mailová pro jméno a e-mail) a po odeslání musí být jasné, že zpráva dorazila. Ideálně v kombinaci s potvrzovacím e-mailem.

Otázka, která patří do briefu

Až budete příště zadávat web nebo schvalovat redesign, zeptejte se agentury na jednu věc. Ne kolik to bude stát. Ne, kdy to bude hotové.

Zeptejte se, na jakém zařízení a v jakém prostředí jste to testovali?

Pokud odpověď zní, že „v agentuře na notebooku“, víte, že web testovat budete vy.

V tramvaji. Sami. A pravděpodobně až ve chvíli, kdy už běží.